Které tři nejmodernější stíhačky budou hlídat vzdušný prostor NATO?
Jak dokazují nejnovější válečné konflikty, vzdušná převaha je nepostradatelným faktorem vedoucím k úspěšnému pokoření nepřítele. Přesně z toho důvodu stíhačky představují velmi důležitou součást obrany nejen jednotlivých států, nýbrž i celé aliance. Neustálý vývoj technologií vyžaduje pravidelný nákup nových strojů, poctivé školení obsluhy i nejrůznější logistické úpravy. Jaké typy ochrání naše nebe?
F-22 Raptor
Myšlenka vývoje tohoto moderního zařízení vznikla v osmdesátých letech minulého století, kdy armáda USA začala vyžadovat nadzvukový stíhací letoun, který by disponoval schopností stealth. Mezi další požadavky patřila možnost vzlétnout na dráze čítající pouhých 600 metrů, bojový dolet v řádech 1 200 až 1 500 kilometrů, stejně jako dosažení nadzvukové rychlosti bez připojení dodatečného spalování.
Teprve až v roce 1997, po letech výzkumu a vývoje, se daný typ dočkal svého prvního letu. O osm let později jej americké letectvo konečně začalo aktivně používat. Mezi hlavní benefity tohoto vynálezu patří dva výkonné motory Pratt & Whitney F119-PW-100, díky nimž zvládne letadlo svištět rychlostí 2 414 kilometrů za hodinu, a to i ve velmi velké výšce.
Ani z hlediska útočného potenciálu nezůstává F-22 Raptor pozadu, protože disponuje dvacetimilimetrovým kulometem, raketami AIM-9 Sidewinder a AIM-120 AMRAAM, stejně jako možností nést naváděné bomby GBU-39 SDB či GBU-32 JDAM.
F-35 Lightning II
Tato víceúčelová stíhačka je o něco mladší než předchozí zmíněný typ, přičemž její vývoj započal až v roce 1996. Již v počátcích samotného výzkumu vznikala s cílem vytvořit multifunkční letoun, jenž by posloužil všem členům NATO, USAF, USMC a samozřejmě i USN. Jaké požadavky musí tento stroj splňovat a k čemu je dobrý?
Primárním lákadlem je nejvýkonnější motor F135, kterého se kdy stíhací letouny dočkaly. Ve dvacátém prvním století je skvělou pomocí také kvalitní radar AESA, díky němuž dokáže pilot najít cíl vzdálený až 160 kilometrů za pouhých devět vteřin. Zmíněná technologie zvládne sledovat celkem dvacet tři různých nepřátel, a tak má obsluha dokonalý přehled o dění na bojišti.
Nyní se však zaměříme na technické specifikace, jelikož se má F-35 Lightning II vážně čím se chlubit. Rychlost téměř 2 000 kilometrů za hodinu a technologie stealth nejsou v dnešní době ničím překvapivým. Z hlediska výzbroje lze počítat s kanonem GAU-22/A (ráže 25 milimetrů) a několika typy raket. Nevýhodou je fakt, že pokud chcete zachovat stoprocentní krycí schopnost, musíte počítat maximálně se čtyřmi raketami.
Jas-39 Gripen
Nyní se přesuneme do Švédska v roce 1981, kdy tamní vláda začala hledat možné alternativy k obraně svého vzdušného prostoru. Řešením se stal Jas-39 Gripen, který si postupem let připisuje neustálé modernizace. Jeho nejnovější typy ve svých útrobách disponují systémy, jež se zvládají aktivně podílet na síťových útocích, elektronickém boji i informační válce. Jak nám dokazuje právě probíhající válka na Ukrajině, tyto vlastnosti jsou ve dvacátém prvním století extrémně důležité a nesmí se v žádném případě podceňovat.
Dané stíhačky zvládají létat rychlostí až 2 400 kilometrů za hodinu, přičemž se chlubí doletem 3 000 kilometrů. Jejich útočný potenciál zajišťuje kanon Mauser Bk-27 (ráže 27 milimetrů) a možnost připojení několika druhů řízených střel. V případě nutnosti není problém ani s kontejnerovou zbraní. Jak zajisté víte, tyto schopné letouny v současné době používá i naše armáda, která vlastní jak jednomístné, tak i dvoumístné varianty (modernizované tak, aby splňovaly přísné standardy NATO).
