Jak nebýt v plesové sezóně za barbara
Konečně je tady. Na plesovou sezónu se těším jako malý kluk. Každoročně. Ne snad proto, že bych rád tančil nebo že bych tančit uměl, ale proto, že ples ve Slovanském domě, nebo v sále starého domu Lucerna, je zážitkem i pro takové kulturní barbary jako jsem já.
Před plesem vyndám ze skříně perfektně padnoucí oblek, který jsem si nechal na míru speciálně upravit pro tuto slavnostní příležitost. Sbalím si potřebné věci do malé tašky, na ruku si připevním hodinky po dědečkovi a obleču si vlněný kabát.
V sále Lucerny se to hemží každoročně davem lidí. Kabát si odložím do šatny spolu s příruční taškou, ze které si vždy vezmu pouze peníze. Nerad nosím kapsy vycpané mobily, doklady nebo papírovými kapesníky. Člověk si přijde více jako sněhulák než jako elegantní gentleman.
Na plese zásadně netančím. Jedním z důvodů je to, že tancovat neumím, druhým je můj nulový hudební sluch a třetím absence smyslu pro rytmus. Přesto jsem tu rád. Rád se dívám na lidi kolem sebe. A ze všeho nejraději si poslechnu hudbu legendárního Ondřeje Havelky, na jehož koncerty je vždy beznadějně vyprodáno.
Abych měl přehled, dojdu na balkon Velkého sálu a zaposlouchám se do oné perfektní hudby. Prohlédnu si taneční parket a stolky rozmístěné podél stěny. Něco se změnilo. Za posledních patnáct let, co chodím každoročně na plesy, jsem si všiml dvou věcí:
1. Ženy a přítomné dámy mají plesové šaty kratší, výstřihy větší a podpatky vyšší.
2. Lidé spolu nemluví, ale píší do mobilu.
K prvnímu poznatku nemám žádných výhrad
Tomu druhému nerozumím. Ples je přeci od toho, aby se lidé spolu bavili, komunikovali při tanci nebo v baru. Na místo toho vidím jedince, kteří neustále zírají do mobilního telefonu. Že by sledovali vteřinovou ručičku hodin?
Ne. Pravděpodobně píší vzkazy na jednom z pěti messengerů, které si do telefonu nainstalovali. Surfují na internetu a čtou samé senzační informace o tom, že se slavná celebrita opila v baru, kde ztratila boty. O tom, že je jedna z největších uprchlických krizí, o tragédii v závodu na výrobu a zpracování ořechů a suchých plodů. Ale přečtou si také zprávy o svém životě? O tom, že je lepší během plesové sezóny nechat mobilní telefon zapnutý v kapse kabátu v šatně a užívat si večer plný tance, zábavy a perfektní hudby?
K čemu potřebuje mladý člověk obklopený dalšími mladými lidmi, kamarády či přáteli, na plese telefon? Při tanci není možné se elegantně podívat na hodiny v mobilu a říci slečně, že spolu tančíte rovnou půlhodinu. Daleko lepším způsobem jsou náramkové hodinky. Elegantní zjištění časomíry tance poskytují právě ony. Mobilní telefon na ples nepatří, stejně jako vyrušuje v divadle nebo v kině. Vlastně je velká škoda, že náramkové hodinky nosí dnes tak málo lidí a dobrovolně je většina populace nechala nahradit digitálními hodinami v mobilním telefonu. Vždyť za dob mého dědečka byla čest nosit hodinky. Právě proto se dědily z generace na generaci.
Jak jsem tak stál na balkóně a sledoval lidi kolem sebe, kteří zuřivě mačkali tlačítka v telefonu, uvědomil jsem si, že nejdůležitějším bodem, jak celou situaci změnit, musí být osvěta. Proto jsem si pořídil nové hodinky u Helveti. Ty po dědečkovi jsem si schoval, abych je mohl předat dál svému synovi a ten svému synovi, mému vnukovi. A jsem spokojen.
